Ivo Vykydal o odchodu z KDU-ČSL, o TOP 09 a programu Vize 2020

10. srpna 2009, 00:00, Stanislava Marešová

* Znamená Váš odchod z místního sdružení a potažmo ze stany KDU-ČSL konec Vaší politické kariéry? Nebo chystáte vstup do jiné nové strany, například TOP 09? Budete usilovat v případě vstupu do této strany o kandidaturu v letošních podzimních volbách?

Každý konec je vždy i novým začátkem. Mé veřejné působení je širší než je jen členství v politické straně. Jsem nadále členem městského zastupitelstva v Šumperku, předsedou republikového výboru občanského sdružení Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR a generálním sekretářem evropské asociace Inclusion Europe, reprezentující lidi s mentálním postižením a jejich rodiny v Evropě. Spolupracuji také se Světovou zdravotnickou organizaci WHO jako externí dočasný poradce v otázkách zvyšování kvality života dětí s mentálním postižením. To, že nejsem členem žádné politické strany a zatím o vstupu neuvažuji, neznamená konec veřejného působení. Jako člověk aktivní v neziskových organizacích, člen městského zastupitelstva a nestraník jsem dostal nabídku kandidovat v podzimních parlamentních volbách za TOP 09 s podporou starostů. To je pro mě nový impuls a vidím v tom naději pro změnu stylu politiky u nás. 

* Před několika dny vystoupil z KDU-ČSL i Váš stranický kolega, senátor pan Adolf Jílek. Panují mezi Vámi stejné názory na opuštění KDU-ČSL? Nebylo již možno se dále domluvit s ostatními členy na další spolupráci? Byly opravdu rozpory pro Vás tak veliké? 

Původní profesí jsem zeměměřič a v minulosti jsem vytyčoval celou řadu menších i velkých staveb. Když jsem vstupoval do politiky, tak jako rodič dítěte s postižením a geodet jsem si vytyčil směr - odstraňování bariér, které společnost postavila do cesty sobě, lidem s postižením a jejich rodinám. Nespolupráce a bezobsažné vnitřní soupeření okresních organizací KDU-ČSL v rámci olomoucké krajské organizace je slepou cestou, která žádnou bariéru neodstraní. Současné vedení krajské organizace, které je výsledkem uvedených politických praktik, představuje nulovou šanci pro změnu do budoucna. Proto se nyní moje kroky s lidovou stranou rozešly. Pan senátor Jílek vnímal situaci v olomoucké krajské organizaci velmi podobně.

* Jako náměstkovi ministra dopravy je Vám jistě známa dopravní situace zejména u nás na severu Moravy. Víte, jaké jsou zde nejpalčivější body, které je nutno řešit?
Již v době, kdy jsem byl místostarostou Šumperka, bylo prioritou prodloužení rychlostní komunikace z Olomouce a Mohelnice do Šumperka. Kvalitní dopravní napojení na dálniční síť je důležité pro další rozvoj našeho malebného kraje. Vím, kolik úsilí tomu věnují starostové všech dotčených obcí a měst, poslanci a senátoři, dopravní experti v čele s panem ing. Michálkem, předsedou dopravní komise Šumperka. Ještě před několika měsíci mělo ministerstvo dopravy a Státní fond dopravní infrastruktury připraveny peníze na stavbu, ale nebyly k dispozici souhlasy všech vlastníků pozemků s vedením trasy. Podobné zkušenosti jsou také důvodem, proč naše ministerstvo dopravy a pan ministr Gustáv Slamečka prosazuje návrhy ke zrychlení přípravné fáze před samotným zahájením stavby jako jednu z částí krizového plánu k dosažení úspor při výstavbě dopravní infrastruktury. Obchvat Postřelmova, malý obchvat Rájce nebo okružní křižovatky v Šumperku a Zábřehu dopravní situaci vylepšují, přesto čtyřproudová komunikace do Šumperka je prioritou.

Vedle toho probíhající elektrifikace železniční trati Zábřeh – Šumperk jde mnohem snadněji. Výluky a náhradní autobusová doprava sice přináší komplikace pro cestující, ale věřím, že veřejnost a generace po nás výsledek ocení. 

*Osobně se mi líbí Vaše přesvědčení a myšlenka stavět mosty mezi společností zdravých a handicapovaných. Jaké mosty se podařilo vybudovat přímo Vám?

 Myslím, že největší zásluhu na budování mezilidských „mostů“ mají lidé s postižením a jejich rodiny. Moje role byla a je pouze sdělovat veřejnosti obohacující zkušenosti, které mohou vzájemné vztahy mezi lidmi přinášet. Zkušenosti jsem získal velmi přirozenou cestou – rodičovstvím, protože jeden z mých synů je postižený, a přátelstvím. Jsem šťastný, že v Šumperku jsou vytvořeny podmínky k tomu, aby lidé s postižením mohli chodit do práce tak jako ostatní. Jsem šťastný, že v Šumperku nejsou lidé s postižením izolováni v ústavu, ale mohou žít s odpovídající podporou asistenta ve vlastním bytě jako ostatní. Jsem šťastný, že ředitelé šumperských základních škol přemýšlí o tom, jak vytvořit podmínky pro vzdělávání všech dětí ve stejné třídě. Jsem šťastný, že mladá slečna s mentálním a tělesným postižením převzala cenu města za rozvoj sociálních služeb, protože je a v Šumperku žije. Přístupu k lidem s postižením se k nám pravidelně jezdí učit zahraniční studenti Karlovy Univerzity z rozvojových zemí z celého světa. Také za to všechno Šumperk získal mezinárodní ocenění „Inteligentní město pro všechny“. To neznamená, že je tady všechno ideální, ale podařilo se změnit způsob myšlení. Lidé jsou ve městě vítáni pro jejich jedinečnost a bez předsudků o jejich nedokonalosti. Změnilo se město, změnil se přístup radnice, úřadů a škol, vznikly nové služby. Měnit lidi s postižením není potřeba. Jsou v pořádku, přináší nové hodnoty a k pestrosti společnosti patří jako všichni ostatní. Je pro mě vzrušující být při tom. Můj syn Matěj se narodil v roce 1989. Od té doby se změnilo myšlení lidí. Být spolu a lépe se poznávat je přínosem pro všechny. Tak se staví mosty, které lidi vzájemně spojují.

*Od roku 2010 Vás čeká post prezidenta celoevropského sdružení Inclusion Europe. Jaký bude první krok na této pozici?

Inclusion Europe je evropské sdružení lidí s mentálním postižením a jejich rodin, jehož člen jsou neziskové organizace z 36 zemí. Prezidentem na období 2010 – 2014 jsem byl zvolen minulý rok na výročním zasedání ve Vídni. 4 roky v čele evropské neziskové organizace je veliká příležitost. Je to ale krátký čas, jestliže chci přinést něco zásadně nového a dosáhnout konkrétních výsledků. Proto jsem využil 2 roky, než budu prezidentem, k přípravě programu „Vize 2020 – Pro změny ve společnosti“. V programu využiji zkušenosti ze Šumperka a z České republiky v evropském měřítku. U příležitosti 20.výročí Inclusion Europe před měsícem v Tampere jsem představil novou koncepci a získal jsem pro ni výraznou podporu našich členů. 21 let, které oslavíme příští rok, symbolizuje v Evropě skutečnou dospělost. Dospělost u lidí popisujeme jako období seberealizace, kdy člověk pracuje nejen pro sebe, ale věnuje se i ostatním a mění prostředí, kde žije. A právě to navrhuji i pro Inclusion Europe. Také z politického pohledu a s ohledem na současnou ekonomickou situaci není realistické a nebylo by ani úspěšné, kdybychom předkládali návrhy, ze kterých by měla prospěch jen malá skupina občanů s postižením. Mým zájmem je přicházet s návrhy, které povedou k prosperitě celé společnosti. Žádnou protekci a zvýhodňování, ale stejné příležitosti pro všechny. Žádné vyloučení, ale sociální začlenění od počátku! Pro různorodost, pro pestrou společnost! Inkluze – sociální začlenění není pouze náš úkol; neznamená to měnit lidi s postižením a jejich rodiny. Inkluze – sociální začlenění předpokládá změnu způsobu myšlení a vyžaduje jiný úhel pohledu na způsob organizace místních společenství ve městech a v obcích. Proto hlavní zájem soustředím na změnu společenského prostředí v místě, kde lidé žijí, a způsobem, který podporuje jejich roli úctyhodných občanů ve společnosti. Aby se stala tato vize skutečností, musíme udělat konkrétní kroky. Jejich stanovení je úkolem týmu uznávaných a nejaktivnějších odborníků, který jsem sestavil, aby během roku připravil program Vize 2020 – Pro změny ve společnosti, za kterým půjdou všichni naši členové. Rok 2010 je začátek období, kdy budu prezidentem.O tom, co se mi ale podaří udělat, se rozhoduje právě nyní. První krok, který mě čeká v roli prezidenta, je organizace světového kongresu v Berlíně, na kterém bude více než 1000 lidí z celého světa diskutovat o Úmluvě Organizace spojených národu o právech lidí s postižením a jejím významu pro každodenní život. Tam to pro mě začne!